Počet komor na manžetách pro presoterapii – 4,6,8,12. Co je lepší?

Důležité
Tento článek má informační charakter. Informace jsou určeny k obecnému seznámení a nenahrazují konzultaci se specialistou.

Úvodní informace: o čem je vůbec řeč

V presoterapii není manžeta jen „obal“, který tlačí na nohu nebo ruku. Je to nástroj, který vytváří kompresní vlnu, která se pohybuje zdola nahoru a napodobuje práci svalové pumpy. Na konstrukci a kvalitě provedení manžety závisí kvalita a účinnost lymfodrenážní masáže. Právě zde existuje mezi levnými domácími a profesionálními přístroji zásadní rozdíl — a není v čísle „počet komor“ na etiketě, ale v tom, jak jsou tyto komory a manžety konstruovány.

Dva typy konstrukce manžet: jednoduchý šev versus taškové překrytí

Typ 1: Jednoduchý šev.

Nejrozšířenější varianta konstrukce manžet – dvě vrstvy vzduchotěsné tkaniny, které jsou rozděleny na sekce pomocí slepení nebo sešití horní (vnější) vrstvy a spodní (vnitřní) vrstvy. Technologicky je to nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak rozdělit prostor uvnitř manžety na sekce.

Čím více takových švů, tím více nezávislých komor lze v manžetě získat. Zároveň je zřejmé, že čím více komor, tím plynulejší a přesnější kompresní vlnu lze získat.

Na první pohled vše vypadá logicky, ale právě zde se skrývá problém. Při takové konstrukci každý šev mezi komorami vytváří úzkou „mrtvou zónu“ — úsek, který nedostává žádný tlak od žádné z komor. Dochází k tomu proto, že při přívodu vzduchu má sekce tendenci získat tvar kruhu (pokud se díváme v řezu) a okraje každé sekce se zvedají od povrchu těla. Například při 4 komorách v manžetě jsou takové zóny 3 a jejich délka je nevýznamná ve vztahu k celé délce manžety. Ale při 6, 8 nebo více komorách se počet švů a tím i neopracovaných úseků mnohonásobně zvyšuje.

Vzniká paradoxní situace: více komor v manžetě s jednoduchým švem — horší kvalita masáže. Kompresní vlna se stává přerušovanou, nerovnoměrnou, s „mezerami“. To je ten případ, kdy větší počet komor dělá masáž méně kvalitní.

V praxi jsou při takové konstrukci manžet 3-4 komory pro manžetu na nohy optimální. Větší počet komor – marketingový tah, pro danou konstrukci manžet neodůvodněný spotřebitelskými vlastnostmi.

Typ 2: Taškové překrytí (profesionální přístroje).

V profesionálních přístrojích jsou komory konstruovány zásadně jinak. A manžety se neskládají ze dvou vrstev, ale minimálně ze 4 vrstev. Každá komora v takové konstrukci – je samostatná konstrukce, která není pevně spojena se sousední komorou. A komory jsou rozmístěny tak, že každá následující komora částečně překrývá předchozí — podobně jako tašky na střeše nebo rybí šupiny. Díky tomu mezi sousedními komorami není „mrtvá zóna“: každý úsek povrchu končetiny je v jakémkoli okamžiku pod vlivem alespoň jedné komory.

Při takové konstrukci má zvýšení počtu komor skutečně smysl. Kompresní vlna se stává plynulejší, rovnoměrnější a fyziologičtější — přesněji kopíruje přirozenou peristaltiku lymfatických a žilních cév. Přechod tlaku mezi sekcemi probíhá měkce, bez prudkých výkyvů, což zlepšuje jak terapeutický účinek, tak komfort pacienta.

Srovnání dvou typů konstrukce

Co to znamená v praxi při výběru přístroje

V charakteristikách přístrojů pro presoterapii se často klade důraz na počet komor jako na hlavní ukazatel kvality. Ve skutečnosti je to druhořadý parametr. Mnohem důležitější je:

1. Jaký typ konstrukce komor se používá — s oddělovacím švem nebo s taškovým překrytím?
2. Jsou zde senzory tlaku, které zajišťují rovnoměrnost komprese v každé sekci?

Odpovědi na tyto otázky poskytnou mnohem přesnější představu o kvalitě přístroje než jen číslo na obalu.

Krátký závěr

• V rozpočtových přístrojích - se převážně používají manžety s jednoduchým švem. Při takové konstrukci je optimum — ne více než 4-5 komor.
• V profesionálních přístrojích - se zpravidla používají manžety s taškovým překrytím komor. V takových přístrojích je větší počet komor odůvodněný a zlepšuje kvalitu masáže.